Klíčem, který otevírá bránu k víře je modlitba.
MODLITBA
Může stát, že se nám modlitba jakoby vypaří. Ráno nemáme čas, večer jsme unaveni. Je hodně činnosti a práce, ale nakonec se všechno udělá, jen na modlitbu není čas.Když se třeba dva nemají rádi, bývá z toho důsledek, že neradí spolu komunikují. Když my, nekomunikujme s Bohem, co poznamená? Asi naše láska k Bohu vyprchala. Co s tím, začněme se opět modlit.
Co říká svatý otec o modlitbě.
„Klíčem, který otevírá bránu k víře je modlitba.“ „Jakmile se křesťan nemodlí, dochází k tomu. A jeho svědectví je domýšlivým svědectvím. Kdo se nemodlí, je pyšný, povýšený a sebejistý. Není pokorný. Usiluje o své povýšení. Avšak, modlí-li se křesťan, nevzdaluje se od víry a mluví s Ježíšem,“ „Říkám-li modlí se, nemyslím říkat modlitby, protože tito učitelé Zákona říkali spoustu modliteb, aby byli viděni. Ježíš však říká: »Když se modlíš, vejdi do své komůrky a modli se k svému Otci ve skrytosti« (Mt 6,6), od srdce k srdci. Jedna věc je tedy, modlit se, a druhá, říkat modlitby:
„Takoví se nemodlí, opouštějí víru a přetvářejí ji na moralizující ideologii, kazuistiku bez Ježíše. A když jim to nějaký prorok nebo dobrý křesťan vytkne, jednají s ním stejně jako s Ježíšem: „Když odtamtud odcházel, učitelé Zákona a farizeové začali na něho zle dorážet – ideologové jsou nevraživí – a zahrnovali ho spoustou otázek. Přitom na něj číhali – ideologové jsou záludní – aby ho mohli chytit za slovo“ (Lk 11,53-54). Nejsou transparentní. Nešťastníci! Jsou to lidé zašpinění pýchou. Prosme Pána o milost, abychom se především nepřestali modlit, neztratili tak víru a nestali se těmi uzavřenými, kteří uzavírají cestu k Pánu. (Papež Fratišek)
------------------------------------
Je hodně druhů modlitby. Jak se máme modlit? Tak jak nám to vyhovuje, jak s nám nejlepší modlí. Najděme si čas, ráno i večer, i modlitba Anděl Páně – modlíme se v poledne nebo okolo poledne. Také krátké modlitby (střelné) jsou důležité pro náš život.
Zkus se modlit také růženec, nebo aspoň desátek.
Výsledky brzy poznáš na sobě – stojí to za to.
_______________________________________________________________________________________________
Modlitba, rozmluva s Bohem, je největší dobro. Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem. A jako září tělesné oči, hledí-li do světla, tak i duše upřená na Boha září jeho nevýslovným světlem. Nemluvím ovšem o modlitbě vázané na vnějšek, ale o té, jež vychází ze srdce; jež se neomezuje na určitou dobu nebo hodinu, ale děje se bez ustání, ve dne v noci.
Nestačí se totiž soustředit na Boha pouze tehdy, kdy se oddáváme modlitbě. Také když jsme zaměstnáni jakýmikoli povinnostmi, ať už je to péče o chudé či jiné starosti anebo užitečné dobročinné dílo, je třeba dát se pronikat touhou po Bohu a myšlenkou na něj. Neboť všechno, co Boží láska ochutí jako sůl, se pak stane tím nejlahodnějším pokrmem pro Vládce veškerenstva. Věnujeme-li Bohu co nejvíce času, můžeme se neustále po celý život těšit z užitku, který z toho plyne.
Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku. Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené.
Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahy, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí, ale má původ v božské milosti. Apoštol o ní říká: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit. Daruje-li Pán někomu takovouto modlitbu, je to bohatství, o něž jej nikdo nemůže připravit; nebeský pokrm, který sytí duši. Okusil-li jej kdo, navždycky bude toužit po Pánu, jako by jeho srdce zachvátil prudký oheň. (Z homilie připisované svatému Janu Zlatoústému, biskupovi)
