Mé pozvání na rozhovor přijala úspěšná absolventka Biskupského gymnázia a nyní studentka na vysoké škole, která je zároveň i mojí kamarádkou, Barbora Sobotková. V rozhovoru se podělila o své vzpomínky na Bigy, tipy, jak se učit na maturitu, nebo jaký je vysokoškolský život.
Barčo, ze školy jsi tři roky. Vzpomeneš si někdy na Bigy?
Na Bigy vzpomínám často a ráda, ale spíš než na učení myslím na některé učitele a hlavně na kolektiv. Měli jsme dobrou třídu.
Já i ostatní studenti jsme rádi, když můžeme slyšet rady starších a zkušenějších absolventů. Mohla bys na úvod říct, jestli ses zaměřovala přírodovědným, nebo humanitním směrem a co jsi měla za semináře?
Já jsem ve druháku věděla, že určitě půjdu směrem humanitním, protože matematika a fyzika pro mě byly náročné předměty a nejsem vůbec technický typ, takže má volba byla poměrně jasná. Dala jsem si společenskovědní seminář a seminář médií.
Doporučila bys tuhle kombinaci?
Myslím si, že ano, protože společenskovědní seminář je dost dobrý základ, když se chceme zabývat politikou, psychologií, sociologií. A díky médiím jsem se taky začala víc zajímat o politiku.
A co byly tvoje maturitní předměty?
Státně angličtina a čeština, v rámci školní části pak média a čeština.
A co příprava na maturitu? Měla jsi nějaké vychytávky? Doporučila bys něco?
Já jsem strašný puntičkář, takže jsem si potřebovala všechno zpracovat sama do jedné podoby. A jsem možná i trochu ráda, že byl covid, byli jsme doma a nemuseli chodit do školy, protože jsem měla na maturitní přípravu víc času. Co se týče učení, tak já dělám to, že si každou otázku podbarvím jinou barvou, mám asi třicet zvýrazňovačů. Super jsou taky různé kartičky na opakování těžších pojmů.
Teď na chvíli pryč od studia. Máš nějaký zážitek, na který díky Bigy ráda vzpomínáš?
Jednoznačně „lyžák“ v Janských Lázních a „cyklisťák“ v Zubří. Myslím si, že tyhle výlety byly skvělé pro upevnění kolektivu, mám na ně nezapomenutelné zážitky.
A na co naopak nerada vzpomínáš?
Na zkoušení u tabule v „akváriu“ u pana Kratochvíla.
Tak to určitě nejsi jediná, kdo takové vzpomínky má… A co vysoká škola? Jaký byl přechod ze střední?
Překvapivě pro mě nebyl náročný v učivu, to pro mě nebyl zas takový problém, ale spíš vidím obtíž v tom, že jsme začali studovat za covidu, proto jsem neměla moc kamarádů na vysoké a bylo těžké se seznamovat v online formě. Musela jsem se s holkama seznámit přes messenger tak, že jsme si třeba napsaly, že se půjdeme ven projít. To oťukávání na začátek, když tam nikdo nikoho neznal, pro mě bylo docela těžké, a myslím si, že to je těžké i teď pro nás pro všechny, protože jsme de facto studovali dva roky online.
Myslíš si, že tě Bigy na vysokou alespoň trochu připraví?
Nejvíc mě připravilo ve psaní různých prací. Psali jsme ročníkovku a různé seminárky. Práce jsme museli „ozdrojovat“, ocitovat, aby to mělo určitou podobu, a to se mi teď hodí i při psaní bakalářky.
Jsi na vysoké spokojená?
Ano, jsem.
Bavil tě víc středoškolský život, nebo máš radši ten vysokoškolský?
To je dost náročná otázka. Myslím si, že střední má určité výhody, a to v tom, že se potkáváme v kolektivu každý den, zažíváš srandu s kamarády. Na té vysoké tohle moc neznám, protože jdeme do školy pár dní v týdnu a pouze na dvě, tři hodiny třeba a na přednášku, takže tam si člověk moc nepopovídá. Z tohohle důvodu pro mě byla lepší střední, ale zase si myslím, že na vysoké mám víc volného času, než jsem měla na Bigy. Mám čas i na sebe, na koníčky, na sportování, na čtení knížek, takže má to své výhody i nevýhody.
Aneta Dočekalová
