I letos jsme my, studenti třetích ročníků, vyrazili na kolech vstříc novým dobrodružstvím na více jak pětidenní sportovně-cykloturistický kurz
Cykloturistický kurz
I letos jsme my, studenti třetích ročníků, vyrazili na kolech vstříc novým dobrodružstvím na více jak pětidenní sportovně-cykloturistický kurz. A že jsme toho v týdnu od 16. do 21. června zažili opravdu mnoho ! Však posuďte sami.
Nejdříve jsme se museli dostat do tábora v Zubří, který se stal naším přechodným domovem. Cestu jsme absolvovali jak jinak než na kolech. Ještě v pondělí nás čekala práce s mapou a buzolou, něco málo z první pomoci a zlatým hřebem odpoledne byl kurz jízdy na kánoi. Vše nové, co jsme se naučili, se v průběhu dalších dnů velmi hodilo. Také začala celokurzová hra, v rámci které jsme po celý týden přinášeli za různé aktivity body svým týmům, které často byly opravdu nápaditě pojmenované. Pro představu - některé týmy nesly hrdé názvy jako například Hnětky nebo Bloody Mařky.
V úterý jsme opět nasedli na kola a vyrazili na celodenní výlet. Cílem cesty bylo lanové centrum plné všemožných atrakcí. Zde jsme sice překonávali strach z výšek, ale také si užli spoustu legrace.
Ve středu nás čekala zkouška našich nově nabytých orientačních schopností v podobě týmového orientačnícho běhu. Ten, kdo se do cíle nedostal nejrychleji, se alespoň dočkal bouřlivého potlesku. Odpoledne byl pro chlapce uspořádán fotbalový turnaj a děvčata si zatancovala s cvičitelkou Zumby.
Ani ve čtvrtek jsme kola nenechali jen tak stát a vyrazili na další výlet, jehož cílem byla rozhledna Karasín. Abychom se dostali až na její vrchol, vyšlapali jsme pár kopců a nakonec i schodů. Odpoledne bylo ve znamení triatlonu, který jsme si vzhledem k počasí mírně upravili a týmy změřily své síly v jízdě na kanoii a kole a závěrečném běhu.
Vrcholem kurzu byl páteční celodenní výlet. Tentokrát už však bez kol. To byla pro mnohé z nás (včetně mě) dobrá zpráva vzhledem k tomu, kolik kilometrů až jsme v sedle strávili. Večer jsme při ohni táboráku oslavovali, že jsme všichni celí a užívali si poslední chvíle kurzu. Zároveň už jsme se ale také začal projevovat stesk po našich domovech. K těm jsme se ráno vydali tou nejkratší cestou - tradičně po vlastní ose.
Zkrátka i když to byl často opravdu náročný týden, budeme na něj jistě rádi a dlouho vzpomínat.
Jakub Augusta, 3. B
