Adaptační kurz 1.B 2021

Učitelské must have aneb nad hlavou azuro, hezká příroda a kolektiv na jedničku.

Ve dnech 6.–8. 9. 2021 jsme s žáky třídy 1.B absolvovali seznamovací adaptační kurz ve Skleném, obci, která se nachází na jednom z nejvýše položených míst v rámci okresu Žďár nad Sázavou, na samotné hranici Moravy a Čech. Ubytování a stravování pro celkem 27 žáků, dvě učitelky a dvě žákyně z řad septimy, bylo zajištěno v budově obecního úřadu, která zároveň slouží jako turistická chata, a tak o nás všechny bylo dobře postaráno.

Program seznamovacího kurzu odstartoval v pondělí 6. 9. dopoledne, kdy bylo našim prvním úkolem sejít se na nádraží a vyrazit směr Sklené. Což o to, sejít se nebyl problém, zádrhel ovšem nastal při kupování hromadné jízdenky, kdy panu řidiči prostě nešlo zadat skupinový lístek. Ze Žďáru jsme tak vyrazili s poměrně velkým zpožděním, atmosféra kolem kabiny řidiče by se dala krájet. Nakonec jsme ale do Skleného dorazili relativně na čas a šli se ubytovat.

Po zabydlení se a uvítacím obědě se program odvíjel ve směru různorodých činností, které zahrnovaly jak pohybové aktivity, tak i činnosti méně akční. Cílem bylo jediné, seznámit se, a to nenásilně a zajímavou formou, a v rámci možností si propojit obličeje se jmény. Tyto hry nám zabraly téměř celé odpoledne a ke konci dne už nebylo oslovit někoho jménem tak těžké. Ještě před setměním si žáci připravili krátké scénky a příběhy složené z vylosovaných slov a předvedli tak svou fantazii, kreativitu, ale i smysl pro drama či humor.

Druhý den jsme se hned po snídaní stali hrdiny vědeckofantastického a postapokalyptického románu Den Trifidů od britského spisovatele Johna Wyndhama.

Na Zemi se přes noc rozšířili trifidé, zvláštní rostliny, které mají schopnost odpoutat se od půdy a přesunovat se. Trifidé slouží jako zdroj vysoce kvalitního oleje a původně byli k tomuto účelu vyšlechtěni. Avšak pozor, jsou schopni zmrzačit či zabít člověka svým jedovatým žahadlem. Poté, co lidstvo sleduje jedné noci na obloze množství zvláštních zelených meteorů, probudí se následujícího rána slepé. Zrak se uchoval pouze těm jedincům, kteří se na úkaz nedívali a je tak na nich dovézt ostatní nevidící do bezpečí. To ale není vše, všudypřítomní trifidi reagují na jakýkoliv zvuk, a tak celý transport musí probíhat v absolutním tichu, beze slov.

Stejně jako v románu, většina naší skupiny přišla o zrak a zůstalo pouze pár vidících jedinců, kteří byli schopní odvést nás do bezpečí. Cesta nebyla snadná, vedla přes mnoho překážek lehčím i horším terénem a vodiči museli neustále řešit složitý úkol, jak celou skupinu v absolutním tichu přesunout bez úhony do cíle. Spolupráce ale byla skvělá a všichni to zvládli na jedničku.

Aby nebyl program pořád tak jasně organizovaný, po obědě jsme se vydali na procházku do nedaleké obce Tři Studně. Cesta tam se vinula hezkým lesem, navštívili jsme i vyhlášené místní studánky Vitulku a Barborku. Pár odvážlivců dokonce vyzkoušelo kvalitu tamní pramenité vody na vlastní kůži. Na Třech Studních si někteří žáci doplnili zásoby jídla a pití a mohlo se vyrazit zpět na chatu. Ušli jsme krásných 7 km!

Ostatní hry během zbytku dne byly zaměřené hlavně na komunikaci a kooperaci ve skupině. Konec konců přesně tyto dvě schopnosti hrály hlavní roli ve hře, kde bylo cílem co nejlépe napodobit a vyrobit výchozí model, který sestavily dívky ze septimy. Samo o sobě to nezní složitě, ale opak byl pravdou. Na skrytý model se mohl podívat pouze jeden člověk, který ovšem nemohl mluvit, a tak musel ostatním „popis modelu“ nakreslit. U kreslícího stanoviště již byli nachystaní další členové skupiny, kteří koukali na obrázek, ale finálním tvůrcům a konstruktérům jej mohli popsat pouze slovy, bez jakéhokoliv ukazování a kreslení. Vyrobit finální produkt nebylo snadné, však to znáte, jeden mluví o voze a druhý o koze. Přes všechna úskalí se ovšem sešly od všech skupin krásné práce. Program druhého dne byl po západu slunce završen noční hrou v okolí turistické chaty.

Poslední, třetí den, už byl především ve znamení „sbalit se domů a nic si tu nenechat“. A abych nezapomněla, bylo potřeba si udělat první třídní fotku!

Věřím, že se nám během těchto dnů podařilo stmelit kolektiv a položit tak základy pevných třídních vztahů, ze kterých budeme čerpat snad i déle než jen ty čtyři roky, které nás společně čekají.

Mgr. Lenka Palečková