Když nepočítá rovnice, hraje na housle nebo je na výletě

Možná jste již na chodbách naší školy potkali pár neznámých tváří. Jednou z nich mohla být i usměvavá paní učitelka Mgr. Klára Sadílková. Učí, pro některé studenty to vražedné “kombo“, matematiku a chemii.

Bylo vaše vysněné povolání vždy učitelka?

Úplně ne. Když jsem byla ještě malá, tak jsem vždycky chtěla být popelářkou. Mně se líbilo, jak můžou popeláři jezdit na tom autě. Pak mi došlo, co to obnáší a že by to nebylo úplně optimální. Na střední škole jsem hodně zvažovala cestu lékařského směru, takže doktor, fyzioterapeut, záchranář. Zároveň jsem ráda pracovala s dětma nebo s lidmi obecně, takže učitelka byla takový můj druhý směr. Hodně mi to rozhodování vrtalo hlavou, no, a nakonec vyhrálo učitelství.

Kde jste studovala?

Gymnázium v Hlinsku a vysokou v Olomouci na přírodovědné fakultě. Studovala jsem učitelství matematiku a chemii pro střední školy.

Jaká jste byla jako studentka?

To je těžké hodnotit. Řekla bych, že na základní škole jsem docela zlobila. Byla jsem často rozsazována, protože jsem se docela dost smála a povídala si se spolužáky. Na střední škole jsem byla už klidnější, a snad i pilnější.

Máte raději chemii, nebo matematiku?

Ty jo, tak to nevím, asi jak v čem a záleží i na dané části vědy, ale každá má určitě něco do sebe. Myslím si, že chemie se dá učit víc zábavně, ukázat studentům nějaké pokusy a tak.

Co vás přivedlo na BIGY?

V rámci vysoké školy jsem musela mít praxe a sháněla jsem místo, kde by mi toto umožnili. Nechtěla jsem zkoušet praxe v Hlinsku, protože jsem toužila získat jiný pohled na vzdělávání. Zalíbilo se mi právě tady na BIGY a říkala jsem si, že by bylo fajn, kdybych tady mohla nastoupit. Podala jsem si sem životopis a vzali mě. Byla jsem ráda, že to vyšlo.

To my jsme taky rádi. Předpokládám, že se vám tady zatím líbí.

Ano, jsem spokojená. Učím zatím od září, ale je to tady moc příjemný.

Jak trávíte svůj volný čas?

Na základní škole jsem hodně sportovala, hrála jsem házenou, chvíli fotbal a jezdila jsem na atletiku. Zvažovala jsem, jestli nenastoupit i na střední školu se sportovním zaměřením. Hrála jsem na housle na základní umělecké škole. Na střední sport stále přetrvával, ale musel jít už trošičku do pozadí a zůstala mi spíš ta hudební stránka. Na vysoké šel sport už úplně pryč, bylo to časově náročné a zůstala mi už jen hudba. Ve druhém ročníku vysoké jsem nastoupila na dálkové studium konzervatoře, takže jsem u toho dojížděla do Pardubic. Jsem vlastně teď v páťáku a konzervatoř si stále dodělávám. Teď jsem čerstvě nastoupila do hasičského sboru v Kameničkách do dívčího oddílu, kde běhám pravý proud, což mě baví a zároveň jsem se vrátila částečně zpátky ke sportu.

Koukám, že máte docela nabitý program. Hrajete nebo zpíváte v nějaké kapele či sboru?

S kamarádkami máme svatební kvarteto, takže v létě hráváme hodně na svatbách nebo na oslavách.

Prý ráda cestujete.

Ano, ráda cestuju a vzpomínám na zážitky z cest. Jedno z nejhezčích míst, které jsem navštívila, byl určitě Island, kde jsem byla s kamarády.

A jaká všechna místa jste navštívila?

Není toho zas tolik, určitě lidé cestují víc než já. Ale po Čechách toho mám spoustu projetého. Slovensko, Rakousko, Polsko, Island, Rumunsko, Francie, Itálie, Anglie, Skotsko, Chorvatsko. Podle mě je cestování skvělá věc, do které investovat peníze.

Blíží se pomalu Vánoce, co si přejete od Ježíška?

Já si vždycky přeji překvapení, mám je totiž hodně ráda.

Co byste závěrem vzkázala nám studentům?

Ať si užívají studium. I když je toho hodně a člověk na to nadává, i já sama si to ještě hodně čerstvě pamatuji a furt v tom procesu vzdělávání jsem, tak je to hezké období, které si člověk může užít. Ať se studenti nebojí nějakých nadcházejících zkoušek, protože to vždycky dopadne tak, jak má.

Magdaléna Dvořáková