Už jako malá jsem si hrála na to, že někde cestuji, vysněnou destinací byla Austrálie

Sny by se měly plnit. Největším snem Kláry Prokopové bylo cestování. Po vysoké škole téměř šest let cestovala a mezi její splněné sny patří třeba seskok padákem nebo potápěčský kurz. Dříve ji škola moc nebavila, ale teď si čas ve škole moc užívá. A to hlavně proto, že ji práce s dětmi, které mají nějaké postižení, vždy bavila. To je jeden z důvodů, proč s radostí vykonává povolání-asitentka pedagoga.

Čím Vás zaujala práce asistentky a proč jste se ji rozhodla dělat?
Protože jsem studovala na Masarykově univerzitě speciální pedagogiku obor somatopedie a
psychopedie a vždycky mě bavila práce s dětmi, které mají nějaké postižení. A když jsem
dostala tuhle nabídku, tak jsem ji ráda vzala.

Je nějaký předmět, který Vás baví při výuce sledovat a ráda se o něm dozvídáte nové
informace?
Tohle je právě jedna z věcí, která mě na této práci baví. To, že můžu chodit na přednášky
zdarma. Baví mě vlastně všechny předměty. Lukáš, kterému v současné době dělám
asistentku a se kterým se mi výborně spolupracuje, je humanitně zaměřený, takže navštěvuje
semináře, jako jsou média, psychologie a politologie, to mě hodně baví. Taky mě baví
angličtina, dějepis, literatura a biologie.

Podle toho, že jste se rozhodla dělat práci asistentky ve škole, tak bych řekla, že chodit
do školy Vás bavilo. Je to tak?
Určitě to tak není. Hodně mě bavila základka a vysoká škola, ale gympl už moc ne. Měla jsem
tam ráda asi jen tělocvik. Rozhodně jsem nebyla vzorný student, takže si vážím toho, že se
můžu vzdělávat jako dospělá.

Když říkáte, že jste nebyla vzorný student, dostala jste někdy nějaké poznámky?
Ano, za záškoláctví.

Opravdu?
Ano. Chodila jsem hodně za školu a jezdila jsem na výlety. Neměli jsme ještě Edupage, takže
se na to nedalo tak dobře přijít a omluvenky jsme si mohli psát sami.

Bigy je škola, na které se pořád něco děje, protože zde probíhá spousta akcí a aktivit, do
kterých se studenti mohou zapojit. Které z těchto akcí jste navrhla přímo Vy?

Hlavní akcí, kterou jsem navrhla a kterou spolupořádám, je dobročinný Adventní jarmark.
Nikdy by se ale neobešel bez spolupráce všech zaměstnanců a studentů Bigy a SŠG.

Navštěvovala jste v dětství nějaké zájmové kroužky?
V dětství jsem chodila do gymnastiky a mým největším koníčkem bylo cestování. Už odmala
jsem ráda jezdila na výlety a po vysoké škole jsem šest let cestovala.

Jaká je Vaše vysněná destinace?
Austrálie. Tam jsem rok žila. Ráda bych se podívala ještě do Jižní Ameriky.

Co Vás na Austrálii nejvíce zaujalo?
Životní styl lidí. Den začíná tím, že jdete na snídani s kamarády nebo si zacvičíte na pláži,
zaplavete v oceánu a pak teprve jdete do práce. Ten den je potom hned takový veselejší.

Teď v současnosti se věnujete nějakému sportu nebo koníčku?
Chodím pravidelně na jógu a plavat. Mám ráda dlouhé procházky se psem.

Čím jste se chtěla stát, když jste byla malá?
Já už si moc nepamatuji, čím jsem chtěla být. Nejvíc jsem se asi chtěla stát cestovatelkou.
Protože jsem si už jako malá hrála v obýváku na to, že někde cestuji. Taky si pamatuji, že
jsem chtěla pracovat v zoo, ale to byly takové ty dětské sny.

A máte nějaký velký sen, který jste si ještě nestihla splnit?
Sny by určitě byly. Já jsem těch snů měla tolik, že jsem si je musela napsat na takový wish
list. Spoustu z nich už mám splněno, jako například: skákání padákem, potápěčský kurz,
cestování, navštívení jihovýchodní Asie a hlavně zdravé děti a spokojenou rodinu. To se mi
všechno splnilo. Teď si nejvíc přeji, abych žila tak, jak žiji teď, protože jsem spokojená,
a kdyby se nic nezměnilo, tak budu moc ráda.

Lucie Padalíková