Katolické dny v Regensburku

Studentky Bigy vypomáhaly jako dobrovolnice během Katolických dnů v Regensburku

Kdybych měla náš výlet shrnout do tří slov, byla by to: úžasný, překvapující a milý. Od prvního setkání s Němcem – byl to milý starý pán ve vlaku, který reagoval na naše vyděšené výrazy, že někdo mluví německy, přívětivým úsměvem – přes Toma, který nám ukázal celý Regensburg, nebo kuchaře, zajímajícího se, jak se česky řekne sýr, až po všechny, kteří nad námi nezlomili hůl a vše nám pečlivě překládali do angličtiny, či dokonce do češtiny. Když se dozvěděli, že jsme z Česka, hned nám vyprávěli o svých vztazích k Česku a jejich minulosti u nás. Potkaly jsme i spoustu vysoce postavených lidí, mezi nejzajímavější patří určitě Angela Merkelová, český ministr kultury nebo teolog Tomáš Halík. Mohly jsme vstřebávat atmosféru nočního Regsburgu, koncertu černošské bubenické skupiny a oblíbené německé skupiny Wise Guys, sborů, mše pro několikatisícový zástup v dešti, česko – německého divadelního představení Brundibár či dunivý tón varhan nesoucí se ztichlým půlnočním dómem sv. Petra … Celé to začalo, když jsme spatřily poutavý plakát na Diecézním centru mládeže v Osové Bítýšce. Zajímavý plakát nás tehdy pobízel, abychom jely na týden do Německa do historického města Regensburgu pomáhat s Katolickými dny. Naše dobrodružnost, odvážnost a touha něco zažít nás „nakopla“ a my jsme se přihlásily. Tehdy jsme však ještě netušily, co vše nás čeká a co vše zažijeme. První den po příjezdu a zaregistrování na dobrovolnickém centru jsme společně vyrazily k našemu novému ubytování. Měly jsme malé potíže, také nás stihl náš první prudký déšť v Německu. Ale večer, když se déšť uklidnil, jsme měly možnost a prošly jsme se nočním historickým městem. Během dalších dnů už nastávala chvíle naší pomoci. Měly jsme možnost umisťovat orientační šipky v celém městě, ukazovaly jsme cestu nově příchozím lidem z nádraží do centra Katkolikentag a nakonec, poslední tři dny, jsme byly jako výpomoc v tzv. Zeltkirche, ve stanu kde se konaly různé přednášky, ale i obřady, mše (zejména evangelické) a besedy. Mottem celého setkání bylo S Kristem budujme mosty a musím říct, že všude, kde jsme se ocitly, se toto heslo naplňovalo. Ať jsme procházely městem nebo seděly v Zeltkirche, měly jsme možnost zúčastňovat se obrovského „stavění mostů“, ať už mezi Čechy a Němci, věřícími a nevěřícími, mladými a staršími, či dokonce mezi hluchoněmými. To bylo nejkrásnější. Vždy, když se řekne Německo, vybaví se mi pohled na historické jádro Regensburgu za zpěvu hymny Katholikentag a všech milých lidí, které jsem díky této akci mohla potkat… Anežka Vacková z 2.B