Z deníku baterek

Studentka Bigy na mezinárodním táboře v Německu

Z deníku baterek

aneb

Mezinárodní tábor v Německu

11. 10. - 20. 10. 2013

            Na tábor k Dümmerskému jezeru na severozápadě Německa jsem se hodně těšila. Ačkoliv jsme vyjížděli v pátek ve čtyři ráno a cesta trvala kolem jedenácti hodin, dojeli jsme vcelku a relativně brzy jsme se po dlouhé jízdě rozkoukali. Centrum mládeže u Dümmerského jezera má úžasné zázemí. Ubytováno zde může být přes sto padesát dětí najednou. Spolu s nádherným prostředím jsou to důvody k tomu, že se z Dümmerheimu stalo velice oblíbené místo konání velkého množství táborů, kurzů a soustředění.

            Pátek

            Hned po příjezdu nás přivítal první člen „německé strany“ tábora, náš vedoucí Thommes. Rozdělili jsme se na pokoje. Stihli jsme si sotva vybalit, když dorazili němečtí účastníci. Ten večer  ještě nikdo tak docela netušil, co nás vlastně čeká. A že to měla být jízda...

            Po večeři jsme se sešli ve společenské místnosti. Navzájem jsme se všichni představili. Konečný počet lidí činil deset českých a osm německých dětí plus tři čeští a dva němečtí vedoucí. Byla nám vysvětlena pravidla, podle kterých se v Dümmerheimu musíme řídit. Následovaly dvě tři hry a pak volná zábava. Jelikož jsme byli po dlouhé cestě unavení, šli jsme spát brzy před večerkou.

            Sobota

            Druhý den začal hned po snídani hrou na zapamatování jmen. Hodně jsme se nasmáli zkomoleninám, které někteří dokázali vymyslet. Největším problémem byly české jméno Míša a německé Marlene. Zbytek dne se odvíjel v duchu zkoušení práce před i za kamerou a následného stříhání natočeného materiálu.

            Neděle

            V neděli nám začala práce. Ve skupinkách jsme vymýšleli kostry příběhů, které by se mohly stát základem pro náš trailer. Během odpoledne jsme potom vybrali nejlepší tři. Na nich jsme večer znovu pracovali. To už nám pomáhali i vedoucí a já si poprvé vyzkoušela, jaké to je přímo překládat pro českou část skupiny. Martin, německý vedoucí, měl spoustu skvělých nápadů. Během hodinky jsme sepsali nejdůležitější scény z našeho příběhu. Je podivuhodné, jak z původního dobrodružného filmu pro děti vznikl pár úpravami v podstatě horor.

            Pondělí

            V pondělí jsme se znovu sešli, abychom zúžili výběr scénářů. Ze tří jsme postupným bodováním jeden vyřadili. S úmyslem nechat nás trochu odpočinout od práce jsme měli hrát hru s metrem. Dva z vedoucích nám na natažené prsty položili rozložený skládací metr a naším úkolem bylo položit ho jako skupina na zem. Ovšem všichni se ho museli stále dotýkat. Ačkoliv jsme se snažili téměř celé odpoledne, dokončit zapeklitý úkol se nám nepovedlo. Napětí s každým neúspěšným pokusem sílilo. Nakonec to většina vzdala. Za nesplnění úkolu nám vedoucí slíbili podobnou záludnost na další den. Abychom zase trochu pohnuli s prací, začali jsme večer dávat dohromady konečný scénář traileru, složený ze dvou nejlepších příběhů. Moc se nám to nedařilo, a tak bylo rozhodnuto vzít jen jeden z nich a na něm dál pracovat. Z hlasování vzešel jednoznačný vítěz. Stačilo už jen dopsat pár úprav. Scénář byl hotov.

            Úterý

            Úterý – první natáčecí den. Točili jsme společné scény. To zahrnovalo mimo jiné zmoknutí mezi natočením dvou záběrů před hlavní budovou a vaření boloňských špaget pro scénu s večeří. Společenská místnost se pro účel filmu změnila na dva večery v jídelnu. Po improvizované večeři jsme se mohli přidat v hlavní budově k ostatním kurzům a zazpívat si německé, ale i anglické písničky.

            Středa

            Ve středu nás naši vedoucí vzali na výlet do Brém. Je to nádherné město. Zavítali jsme do Universa, kde jsme si mohli vyzkoušet různé fyzikální hračky a dozvědět se něco o naší planetě i lidstvu. Asi neoblíbenější atrakcí byl simulátor zemětřesení. Potom jsme se vydali do historické části, kde jsme měli za úkol najít dominanty města. Během dvouhodinového rozchodu jsme pokoupili pár suvenýrů a potom vlakem hurá zpátky na Dümmer. Večeři ve společné jídelně jsme propásli, takže kluci vytáhli gril. Po jídle jsme rychle umyli nádobí a zalezli pod peřinu.

            Čtvrtek

            Čtvrteční dopoledne bylo plné křiku, vody a tvrdé dřiny. Co se dělo? Vedoucí nás posadili do lodiček a sami nám z pevné, suché země dávali povely, co máme dělat. Takže jsme se pokoušeli utvořit katamarán, loďky postavit tak, aby se dotýkaly boky, a poté postupně přestupovat do jiných člunů. Naštěstí se nikdo neutopil. Mokří jako myši jsme se vrátili k molu a s úlevou vystoupili z lodiček. Po obědě se točily další scény, kde byly potřeba jen hlavní postavy příběhu. My ostatní jsme měli volnější odpoledne. Přijel za námi René, kamarád vedoucích, a hrál s námi hry. Večer jsme si pouštěli natočená videa z minulých let.

            Pátek

            V pátek se točila další část scén. Ostatní měli znovu volno. Využili jsme ho k hraní fotbálku, povídání o všem možném a procházkám po okolí. Změna nastala večer. Jiné tábory si pro ostatní připravily program. Zhlédli jsme studentskou módní přehlídku, zahráli pár her a tanečním vystoupením se nechali naladit na diskotéku, která následovala. Trvala asi hodinku a většina dětí dala přednost jiným aktivitám. Navzdory tomu jsme si ji dost užili. Chvíli s námi bláznili i někteří vedoucí. Ke slovu se dostali dokonce i čeští Mandrage. Těsně před jedenáctou nás dospělí rozehnali na pokoje. Po rychlé sprše jsme skoro okamžitě usnuli.

            Sobota

            Po celou sobotu probíhaly poslední práce na traileru. Dvě střihačské skupinky zasedly k počítačům. Čtyři lidé stříhali trailer, tři další potom záběry ze zákulisí. Thommes dával dohromady vlastní verzi traileru. Ostatní děti se rozdělily na poloviny a točily pohádky. Večer dostal každý prostor říct, jak se mu pobyt líbil. Pak už v malém kinosále začala premiéra Červené Karkulky, Šípkové Růženky a dvou nervydrásajících trailerů. Den jsme zakončili improvizovaným dortem a spoustou dalších sladkostí ve společenské místnosti. Zbývalo už jen rychle uklidit a sbalit si věci na příští den.

            Neděle

            Nastal den odjezdu. Po snídani proběhlo veliké loučení, sem tam ukápla slza. Naložili jsme kufry, nasedli do aut. Naposledy jsme zamávali novým přátelům. Čekala nás bezmála dvanáctihodinová cesta domů.

            Těch deset dní uteklo neuvěřitelně rychle. Získala jsem nové přátele, prožila spoustu dobrodružných chvil. Zjistila jsem, že i s začátečnickou znalostí němčiny se dokážu domluvit. Příští léto se sejdeme tady v Česku. Ráda bych jela taky. Česko-německé setkání je pro mě velkou motivací do dalšího studia cizích jazyků.

Nikola Švárová, 3. B

Účastníci tábora s vedoucími

Proj힡dka na lodičkách

Hra s metrem

Natáčení traileru k hororu