Jít si za svými sny

Naši absolventi - jak uskutečňují své sny? Stali se opravdovými novináři?
Sen Jany Hemzové
Mým snem je stát se novinářkou, přesněji řečeno moderátorkou. I když teď můžu jen těžko odhadnout, který druh novinářské praxe mě chytne za srdce nejvíce. Na práci novináře mě baví asi to, že jsem právě já oním zprostředkovatelem nejčerstvějších informací pro velkou masu lidí. Líbí se mi zodpovědnost za to, co si ráno lidé přečtou v novinách nebo co večer uvidí v televizi.
Prvotní impulz k zájmu o žurnalistiku ve mně vzbudila moje češtinářka, která se mě v kvintě v hodině českého jazyka při imitování jistého televizního pořadu zeptala, jestli jsem neuvažovala o profesi moderátora. Krátce na to jsem dostala za úkol přečíst vánoční příběh na školní besídce, nedlouho potom na vánočním koncertu v kostele sv. Prokopa a dále už to šlo ráz na ráz. Díky nabídkám od pana ředitele a podpoře milých češtinářek, jsem měla možnost moderovat vernisáž, několik besídek, BiGyFesty, školní plesy a v neposlední řadě také rozhovory se známými osobnostmi, které navštívily naši školu jako můj velký vzor Václav Moravec, Daniela Drtinová, Beata Rajská a další. Mimo jiné jsem měla tu čest natočit pozvánku pro rádio Vysočina na Den otevřených dveří naší školy.
Všechny příležitosti byly pro mě zajímavými zkušenostmi. Otázky mediální teorie, ale i praxe mi pomohl objasnit seminář zaměřený na média. Vše v budoucnu určitě využiji.
-JH-
Nevěřte všemu, co čtete. Jak rozeznat hoax od relevantní informace?
Poučení Jakuba Augusty, našeho "dopisovatele" z Olomouce
V době rozmachu sociálních sítí, jež se zároveň pro velké množství uživatelů stávají primárním zdrojem informací, se začaly raketově množit různé formy lživých zpráv (hoaxů). Za jejich vznikem sice může stát zábava, často se ale jejich autoři pokouší třeba ovlivnit veřejné mínění.
Schopnost rozlišovat relevantní informace je při užívání internetu nutností. Ne všechno, co se tu objeví, má základ v realitě. Vzniká velké množství různých „zpravodajských“ serverů, které zpravidla hrají na emoce lidí a cíleně vyhledávají problematická témata. Tím se snaží přinejmenším o zbytečné rozdmýchání veřejné diskuse (např. kauza lithium, která má původ v proruských serverech). Často na ně jako na relevantní zdroje odkazují dokonce i někteří politicky činní lidé, například odkazy Jiřího Ovčáčka na kontroverzní Parlamentní listy. Nelze tedy problematiku hoaxů brát na lehkou váhu.
Nejdůležitější je u čtení různých sdílených zpráv myslet a vždy si danou informaci pokud možno ověřit z více zdrojů. Pokud vám zpráva přijde příliš senzační, nebo jinak podezřelá, a nikde jinde nic podobného nenajdete, pravděpodobně jde o hoax. Lživé zprávy často hrají na city, obsahují spoustu vykřičníků, jsou psány velkými písmeny a podobně. Týkají se většinou jen několika témat, kterými jsou nejčastěji migrační krize, Evropská unie a ekonomická situace.
I u fotografie jde několika kliknutími ověřit, zda už nebyla použita dříve. Již byly případy, kdy si veřejnost měla myslet, že obrázek pochází třeba s poslední doby a přitom je klidně už několik let starý. Někdy lze na podezřelou fotku jednoduše kliknout pravým tlačítkem a přes možnost „vyhledat Googlem“ najít všechna použití fotografie na internetu. Tak jde ověřit, zda se netýká úplně něčeho jiného, než si máte myslet.
-JA-