Neboj se tmy, rozsviť světlo, … v pravý čas!
adventní poselství spirituála Bigy
Neboj se tmy, rozsviť světlo, … v pravý čas!
Proč tento nadpis? Protože jsem přesvědčen, že tmu rádi nemáme nebo se jí také bojíme, ale světlo ne vždy a v pravou chvíli umíme použít. Církevní rok nám už skončil a začali jsme nový první adventní nedělí. Kalendářní rok se už také chýlí ke konci a tak se můžeme s vděčností ohlédnout za chvílemi krásnými, ale také bolestnými… Stalo se toho opravdu hodně a stále děje, ale jedná věc je jistá, že všichni potřebujeme světlo, naději a sílu do budoucnosti!
Jako křesťané věříme a vyznáváme, že jediným a pravým světlem je Ježíš Kristus! Na Jeho příchod se v adventní době chceme připravit, ale nejen na ten „vánoční“, ale že může přijít v každé chvíli. Takový je význam adventu a tak nás tento čas chce také vybídnout k obnově myšlení a chování!
Svět, ve kterém dnes žijeme, je opravdu „nemocný“, plný válek, nenávisti, nevyřešených a neřešených! problémů a změn. Ale je také pravda, že spoustu zbytečného nepořádku si do našeho prostředí vnášíme my sami… Co mám na mysli? Zapomínáme na původ, význam a krásu naší evropské a české kultury. Tato kultura je křesťanská a mám pocit, že se to bojíme hrdě přiznat. Všechno má svůj čas a význam a proto chci nám všem připomenout dva důležité symboly. Jeden adventní a jeden vánoční.
Prvním křesťanským symbolem je adventní věnec, díky kterému vzhlížíme ke Světlu, které je mocnější, než všechna temnota. Proto na adventním věnci postupně zapalujeme svíce. Světla tak na věnci od nědele k neděli přibývá. Toto světlo je symbolem, které obrací naši pozornost ke Světlu, které každému člověku daroval Bůh: Ježíš Kristus. Věnec byl vždy symbolem vítězství, královské důstojnosti. I v Písmu svatém se mluví o věncích jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Toto vše je od Boha nabídnuto všem lidem. Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života (2Tim 4,8; Zj 2, 10).
Bohužel nádherný význam adventního věnce a vůbec význam adventní doby nám čím dál více „zastiňuje“ brzké rozsvěcování vánočního stromu! A tak se podívejme na křesťanský význam tohoto druhého symbolu.
Křesťanský smysl vánočního stromku, tak jak ho známe dnes, nepochází ze slavnosti zimního slunovratu, ačkoli ten hrál jistě také svou roli, ovšem nepřímou. Má svůj vlastní původ, který se zakládá na středověké tradici náboženského významu: jako předehra k vánočním oslavám byla před vchodem do kostela během Svaté noci hrávána hra, která připomínala tajemství prvotního hříchu v Ráji. Tyto hry jsou pravou kolébkou našeho vánočního stromku. Vedle zobrazení pastýřů a jesliček – tuto tradici započal František z Assisi – existovala tato představení událostí z Ráje, uváděné 24. prosince. Ve starých kalendářích nalezneme 24. prosince jména Adama a Evy. Je pravděpodobné, že tato představení byla uváděna na více místech, nicméně jsou doložena především v Porýní. Vystupovali tam postavy Adama a Evy, pak ďábel, cherubín střežící uzavřený Ráj a na scéně figuroval především strom, jehož plody svedly ke hříchu. V Bibli není uvedeno, o jaký strom se jednalo, tak byl podle té které oblasti ztotožněn s nějakým místním stromem. V Německu to byla jabloň a její ovoce se prosadilo jako „zakázané“. Protože 24. prosince však bylo těžké najít jabloň s listím, hledal se jako náhrada jiný strom. Evidentně se příhodně naskytla právě jedle, jejíž ratolesti se používaly k výzdobě během vánočních svátků. A na jedličce pak bylo zavěšeno jablko (nebo více jablek). Tento typ zobrazení dal vánočnímu stromku jeho křesťanský smysl: o vánoční noci je lidský hřích vykoupen Kristovým vtělením. Stromu pokušení i jeho ovoci je vrácena rajská, důstojnost, a tak se v tomto smyslu „strom poznání“ neodlišuje od „stromu života“ (Gen 2, 9), se kterým je pak v lidovém pojetí často identifikován. Je třeba dnes znovu připomenout, že toto vnitřní spojení s ideou Ráje je základním elementem našeho vánočního stromku.
Chci nás tedy všechny poprosit, ale zároveň povzbudit, abychom hledali pravý význam křesťanských symbolů, které nám pomáhají prožívat období našeho života. Abychom vydrželi napětí postupného přibývání světla v době adventní a chtěli v tomto čase vylepšit vztah k Bohu, sobě i jiným a také obnovili své smýšlení a nechtěli dělat bezhlavě to, co dělají jiní... Aby to SVĚTLO přišlo v plnosti o svátcích vánočních a svítilo nám na cestě do budoucnosti…
Přeji láskyplné Vánoční svátky a Boží požehnání a světlo na cestu v Novém Roce +
P. Jan David, SAC