Najít v životě tu správnou náplň je snem asi nás všech. Paní Renata Gregorová, která si v životě prošla řadou povolání i náročných zkoušek, působí dojmem, že si svůj sen právě plní – být nápomocná někomu, kdo pomoc potřebuje, zůstat duchem studentkou a zároveň překypovat energií je něco, co jí můžeme v pozici asistentky pedagoga závidět.
Jak dlouho už pracujete na Bigy?
Pracuji zde už třetí rok. Nastoupila jsem stejně jako dnešní 3. B, takže od roku 2020.
Co vás na práci asistentky nejvíce baví?
Mě vždycky nějakým způsobem zajímali mentálně či fyzicky hendikepovaní lidé. Nějak si s nimi rozumím a považuji je za normální právoplatné lidi stejně jako všechny ostatní. Velmi ráda lidem pomáhám, takže když vím, že například Katce usnadním to, že tady může být, tak mi to přináší uspokojení. Takže když mi pan ředitel zavolal, že by pro mě měl práci s tělesně postiženým, neváhala jsem ani minutu.
Jak jste spokojená s prací na Bigy?
Jsem tady moc spokojená, je tady příjemný kolektiv, žáci taky super. Opravdu nemám, co bych vytkla. Pořád se tu něco děje. A protože jsem činorodá, aktivní, ráda s akcemi pomáhám.
Vaše práce vyžaduje spolupráci s řadou pedagogů. Máte mezi nimi nějaké oblíbence?
Mám ráda všechny stejně, ale například hodiny biologie s paní Melicharovou jsou nezapomenutelné. Jsou to příjemné hodiny, kde nechybí jak autorita, tak i občasné uvolnění. Určitě ale není žádný kolega nebo hodina, kteří by mi vadili.
Asistence dívce s tělesným postižením vyžaduje mimo jiného i psaní zápisů, písemek nebo sezení v lavici mezi studenty. Nevracíte se v duchu do svých studentských let?
No, vracím se hodně a moc mě to baví, jakože opravdu mě to baví, učit se i po takové době od maturity. V předmětech bývám nadšená, když se mi ta daná látka osvětluje a pamatuji si některé věci.
Jaká vlastně byla vaše studentská léta?
Já jsem chodila na gymnázium v Banské Bystrici, kde mě bavilo učení. Byla jsem spíš vzorná studentka. Moje nejslabší stránkou byla matematika a tělocvik. Po maturitě už jsem z rodinných důvodů nešla na vysokou školu, šla jsem pracovat, ale v každém zaměstnání jsem byla spokojená a dělala jsem ho ráda.
Blíží se Vánoce, těšíte se?
Těším se na ně každoročně, ale vadí mi, jak už na začátku prosince začíná všechno blikat, svítit a obchody blázní. Přijde mi, že je to každý rok čím dál tím víc svátek ne pokoje, ale nějakého shonu a ztrácí se kouzlo Vánoc. Já se proto snažím vůbec nestresovat a až před Štědrým dnem se začínám těšit jako v dětství. A můžu ještě něco?
Samozřejmě, povídejte.
Chtěla bych říct, na závěr, že 3. B, které jsem součástí, je fakt perfektní. Já úplně žasnu, jak jste úžasná třída. Všechno si zvládnete domluvit, zařídit. Takže jsem ráda, že jsem vaší součástí a taky jsem moc ráda za to, jak berete Katku.
Eliška Petrová
