|
LOST - ZTRACENI 2007
Je čtvrtek 21. června, něco málo po šesté ráno. Kdosi zběsile buší na dveře chatky. Otvírám pravé oko, ale jinak nereaguji. Po dalších deseti minutách se zvedám z postele. Právě začíná naše mise LOST. Jsme Ztraceni.
Naše skupina byla unesena v červené dodávce, která nás vyložila kdesi na rozcestí ničeho a ničeho. Únosci jsme byli přinuceni páchat celý den dobré skutky.Bylo to těžké. Po první zatáčce jsme potkali ležící značku. Pomohli jsme ji na nohy a pokračovali neznámo kam.
8:00-Nalézáme se v Bobrové. Je to velmi podivné místo. Nikde žádný bobr. Je třeba zde vykonat spoustu dobrých skutků. Před našimi zraky došlo k vraždě. Místní šílená žena srazila vozidlem drozda. Po neúspěšné resuscitaci mu kopeme hrob.
8:30-Stále jsme v Bobrové. Uklízíme odpadky u místní prodejny. Pomáháme matce mnoha dětí s těžkým nákupem až do domu. Ani nepoděkuje. Bobrová je opravdu zvláštní. Stále žádný bobr.
8:45-Opět Bobrová. Procházíme vesnicí. Potkáváme místního rytíře z klubu Flamberg. Na svém panství má příšerný nepořádek. Pod pohrůžkou smrti mu musíme vše uklidit. Kydáme, zametáme, hrabeme, sekáme a krmíme tři hladové oře. Dokonce i zaléváme rajčata.
9:30-Opouštíme panství a nabíráme směr Radešínská Svratka. Odvážnější z nás (Luboš zůstává za plotem) ještě navštěvují místní hřbitov. Zvedáme popadané vázy a zaléváme vyprahlé hroby. Bobrová je opravdu divné místo.
10:00-Jdeme do kopce. Nepotkáváme žádného bobra.
10:30-Stále jdeme do kopce.
11:00-Jsme na kopci. Bobr. Ne, mýlíme se. Sestupujeme do Radešínské Svratky. Až na pár maminek s kočárky je zde mrtvo. Jednomu potomkovi místního rodu věnujeme lízátko. Úsměv stačí.
11:30-Na břehu u silnice se únavou klátí babička s dědečkem. Po dřívějším neúspěšném oživování ptáka raději zasahujeme včas, zabavujeme jim hrábě a hrabeme zbytek břehu. Za odměnu nám je nabídnuta domácí pálenka. Avšak víme, jaká je naše povinnost. Je nám jasné, z čeho se babička s dědečkem klátí a přijímáme pouze šťávu s podivnou příchutí. Ve velkém vedru však přijde vhod.
11:45-Pokračujeme směrem Nové Město. Ale nejdeme sami. Bouřka nám je stále v patách. Cestou zabraňujeme vážné dopravní nehodě. Sbíráme ze silnice kousky skla, zřejmě jsou z láhve od alkoholu. Ach ti lidé…
12:00-Přicházíme do Nového Města. Ale je pozdě. Bouřka je rychlejší. Nabíráme tempo a schováváme se na radu pana prof. Chudoby na poště a na nádraží. Inu, každý říká restauraci jinak. Máme hříšné myšlenky. Myslíme na Plzeň, Brno a Havlíčkův Brod, ale po zhlédnutí ceníku nás okamžitě přechází. Dáváme si raději pizzu Haway a přemýšlíme o nejkratší cestě zpět.
13:30-Je velmi teplo. Potkáváme dvě cestou zmožená děvčata. Očividně si chtějí odpočinout. Bereme od nich batoh a pomáháme jim s jejich břemenem. Máme z toho dobrý pocit.
14:00-Lidé jsou strašní! Nacházíme v potoku autoakumulátor. Obětavá Bára vytahuje akumulátor a zabraňuje globální ekologické katastrofě.
14:15-Je velmi teplo. Trháme slunečníky.
14:20- Pochodujeme do tábora. Kolem nás projíždějí 4 povědomé osoby. Nemůžeme si však vzpomenout, kde jsme je už viděli. Stále je velmi teplo.
14:45-Vstupujeme do tábora. Petr plaší svou hlasitou hudbou veverky. Jsme rádi, že jsme rádi.
17:01-Děláme nejlepší skutek dne. Předáváme paní profesorce Burešové květinu. Máme se všichni rádi!
|
