Lyžák očima našich studentů
Náš lyžařský kurz jsme strávili v Ludvíkově boudě v malebném městečku Jánské Lázně. Všichni jsme se těšili, jak si odpočineme. Ale opak byl pravdou.
V sobotu 16. března 2013 jsme měli sraz před Bigy a odjezd byl naplánován na půl dvanáctou. Někteří tu byli i o hodinu dříve, aby si vyzvedli lyže z půjčovny. Naložili jsme věci do autobusu, rozloučili se s rodiči a sourozenci a odjeli. Celou cestu nás doprovázelo sluníčko, které některé provokovalo a jiné potěšilo. Díky dobrému počasí jsme viděli i naši největší horu Sněžku. Po asi dva a půl hodinové cestě jsme dorazili na parkoviště v Jánských Lázních, odkud jsme putovali asi 300 m k ubytovně. Ale než jsme se vydali na cestu, museli jsme vytvořit řetěz. Baťohy a lyže nejprve vyložit z autobusu, a pak naložit do přistavené dodávky. Jen naši 3 kohoutci se vezli . Někteří z nás se rozhodli odjet do vesnice Horní Maršov na mši do velmi pěkného kostela. Ostatní se ubytovali a vydali se na procházku do Jánských Lázní, kde si s velkou radostí zašli do tamní cukrárny. Vrátili jsme se zpět na boudu a šli na večeři. Při večeři jsme také oznámili obsluze menší „závady“, které jsme objevili. Jako třeba šikmá skříň na nejmenovaném pokoji, která byla pojmenovaná jako Božka Narnie. Neuniklo nám, že chatu sdílíme s další školou, se kterou jsme se často potkávali i na svahu.
V neděli jsme měli snídani formou švédských stolů a kdo chtěl mohl se před ní společně pomodlit ve společenské místnosti. Pak už jsme šli poprvé na svah. Někteří se báli, jiní div skákali radostí, jak se těšili na svah. S první jízdou přišli i první pády, ale všichni se ve zdraví dostavili na dolní stanoviště kabinkové lanovky, která nás vytáhla na Černou horu (1260 m.n.m.). Problémy s vystupováním a nastupováním se neobjevily, a tak jsme se všichni odebrali na sjezdovku Sport, kde jsme se naučili pořádně plužit a jezdit. Rozdělili jsme se na ty zkušenější lyžaře, lyžaře začátečníky a na skupinu snowboardistů. Kolem 11 hodiny jsme se vydali na oběd. Ti méně zkušení volili lanovku, kterou se dostali na dolní stanici, a pak po svých došli k boudě. Po obědě jsme měli chvilku na odpočinek a opět jsme se vydávali na svah. Tentokrát snad s větší odvahou. Sjezdovka nás v tom opět podpořila. Pádům jsme se ale neubránili. Cestu dolů jsme, ale absolovali už na lyžích, což byl velký pokrok od dopoledne.
V době osobního volna před večeří a po večeři jsme se setkávali na patře a zpívali písničky. Také jsme hráli Aktivity, u kterých jsme se velmi nasmáli. Při frontě na sprchu jsme na chodbě mastili Prší a Uno. Došlo i na Černé historky, při kterých nám běhal mráz po zádech. Jak jsme každý den lyžovali a byli jsme čím dál více unavení, bylo nutné ve středu dopoledne zavelet odpočinkový půlden, který jsme využili podle svých představ. Někteří se vypravili znovu do města, jiní hráli hry nebo spali. Ale odpoledne jsme šli zpět na svah. Na svahu jsme se potkávali s turisty ze Slovenska, Čech a Polska. Jedna nejmenovaná studentka zpozorovala krásné kluky s nezapomenutelnými úsměvy.
Čas na horách nám velmi rychle utíkal a v sobotu se některým nechtělo ani domů. Všichni si vyzkoušeli pomu, kotvu, sedačkovou i kabinkovou lanovku. Všichni také sjeli všechny sjezdovky na Černé hoře. To jest Protěž, Sport, Anděl a Pod kabinou. Lyžařský kurz nebyl jen o lyžování, ale také o vzájemné toleranci.
Děkujeme našim učitelům, že to s námi vydrželi, i když s námi nebyla zrovna dobrá domluva, a také paní zdravotnici, co nás ošetřila.
Za 1.B Kateřina Dvořáková
Je sobota před polednem, autobus je nacpaný k prasknutí, probíhá poslední loučení… Ano, žáci kvinty a 1.B právě odjíždějí na každoroční lyžařský a snowboardový kurz do Krkonošských Janských Lázní. Na místo jsme dorazili krátce před třetí hodinou. Zatímco se většina účastníků pospíchala ubytovat, někteří využili možnosti zúčastnit se mše svaté. První den jsme tedy měli za sebou.
Ten pravý výcvik ale začal až v neděli ráno. Rozděleni jsme byli do 3 skupin: snowboarďáky vedl pan profesor Kuhn, pokročilé lyžaře pan profesor Humlíček a lyžaře začátečníky pan profesor Kratochvíl. Denní program byl rozložen jasně-snídaně, dopolední lyžování, oběd, odpolední lyžování, nějaké to volno a večeře. Po večeři jsme většinou shlédli krátké filmy o carvingovém lyžování, snowboardingu, vybavení na svah či bezpečném chování na sjezdovce.
Středa se stala dnem odpočinkovým. Na sjezdovce jsme tedy strávili pouze asi 2 hodiny odpoledne. I když jsme na sobě každým dnem pociťovali větší a větší únavu, ani to nám nezabránilo si večer sednout a při kytaře si zazpívat anebo si během dne zahrát nějakou společenskou hru. Stejně tak nám energii dodávala každoranní společná modlitba.
Celý kurz nám zpříjemňovalo a zároveň znepříjemňovalo nezvyklé zimní počasí, které na horách panuje i teď v březnu. Na jenu stranu příjemně mrzlo a občas i zasvítilo, na druhou stranu nás trápila všudypřítomná mlha. Nejen že jsme se za ten týden tedy naučili sjíždět sjezdovku směrem dolů, ale také nahoru a to hned všemi druhy lanovek - přes pomu, kotvu a sedačku až po kabinku neboli tzv. „Černohorský expres“.
Ať už tedy před tím na svahu někdo byl či nebyl, myslím, že jsme si ho jak my žáci, tak páni učitelé skvěle užili a v sobotu před polednem jsme se tak mohli všichni v pořádku vrátit domů. Přece jenom lyžák to je zážitek, na který se vzpomíná celý život…
Jana Hemzová, kvinta
