Rozhovory v Lucemburku

Naše setkání na Dnu Evropy

Rozhovory 

V rámci projektu Erasmus+ se skupina studentů Bigy měla možnost setkat se zajímavými osobnostmi a během Dne Evropy s nimi udělat rozhovory.

Studenti mimo jiné narazili i na své vrstevníky, Eduarda a Huga Klose. Těch se zeptali na několik otázek. 

K: Byli bychom rádi, kdybyste nám řekli něco o místním školském systému, jak se vám tady líbí, a jak to funguje, jakej je rozdíl a tak. 

E: Jo já začnu klidně. No my tady máme 2 systémy, ten lucemburský a potom evropskej a já jsem s Hugem, mým bratrem, na tom lucemburským systému a musím říct, že se mi líbí ten lucemburský víc, protože ty se tam naučíš všechny různý řeči, kterými se tady mluví, jako francouzština, němčina a taky lucemburština. Na tom evropským systému tam se učíš jenom tvojí vlastní řeč a nic jinýho. 

K:A celkově Lucembursko, jak se vám tady žije? 

H: Místama je to tady dost drahý, takže je to [zvuk horské dráhy], jinak je to tady normální 

E: Taky tu máte zdarma transport 

K: Nějakou zajímavost o Lucembursku, kterou byste nám třeba řekli, nebo tak jako perličku. 

H: No tak to, že ten transport je zdarma, to je perlička. No a ještě ten fakt, že tady je  tolik národností, takže je jedno, kam jdeš s každým se můžeš domluvit, ale jakoby nerozumíš mu. 

K: To chápu no 

H: Jako to je takovej lucemburský problém, který tady je. Ale je to takový, to je Lucembursko. 

Poté jim chlapci představili svého otce, Martina Klose, který pracuje v instituci EU a s ním také udělali krátký rozhovor. 

K: Jaká je tedy Vaše pozice? 

M: No já mám dvě pozice. 1. pozici mám v práci, tam pracuju na soudním dvoře jako právník lingvista. To je vlastně překladatel a 2. pozici mám jako kapelník tady v naší kapelce. 

K: A jak jste se dostal sem do Lucemburska? 

M: Já jsem totiž vystudoval práva na Karlově univerzitě. A během těch studií jsem si vydělával překládáním, protože jsem předtím studoval ve Francii. Pak se ke mně doneslo, že soudní dvůr potřebuje překladatele, tak jsem se přihlásil a vzali mě, jsem tu už 14 let. 

K: Máte děti? 

M: Mám 3 chlapce. 

K: A chodí do nějakých lucemburských nebo evropských škol? 

M: Do lucemburských. 

K: Jo a jak se vám zdá lucemburský školský systém? Protože jsme o něm slyšeli tady spoustu věcí, tak jestli to pro ně nebyl moc šok. 

M: Zpočátku to asi byl šok, protože samozřejmě, když šli do školky, tak to (jazyk) neuměli, ale pak se jako sžili a jsou rádi, že jsou tam, kde jsou a mají plno kamarádů. Tak jako vy, ve škole je to stejný. 

Další osobností, které se měli studenti možnost zeptat na život v Lucembursku byla dcera paní Jitky Stráské, Jitka.  

K: Tak povíte nám něco o své pracovní pozici, prosím? 

J: Takže já pracuju na Soudním dvoře Evropské Unie jako právnička lingvistka, což, jak vám vysvětloval můj kolega Martin, vlastně znamená, že překládám hlavně rozsudky soudního dvora z angličtiny a z francouzštiny do češtiny. 

K: A co jste vystudovala, a jak jste se sem dostala? 

J: Vystudovala jsem práva a dostala jsem se sem přes stáž v roce 2014, a už si mě tady nechali.  

K: Jak se vám tady líbí? 

J: Jo, líbí se mi tady moc, jako Lucemburk je hrozně hezký místo k žití. Mně se hrozně líbí jakoby, jak je tady to multikulturní prostředí, že opravdu tady potkáte prostě lidi z celýho světa. 

Mimo jiné je zde prý skvělé prostředí pro jejího syna a v Lucemburku je spokojená. 

Ptala se Dita Hájková