Díky studentům si k občance nacházím lepší cestu

Martina Janurová učí na Biskupském gymnáziu dějepis a výchovu k občanství. Dějepis je jejím velkým koníčkem už od dětství, u výchovy k občanství to však láska na první pohled nebyla. Pochází z podhůří Orlických hor a její další velikou zálibou je cestování.

Učíte dějepis a výchovu k občanství. Který z předmětů vás více zajímá?

Vždy jsem měla slabost pro dějepis, když jsem zrovna nechtěla být učitelkou, tak jsem chtěla studovat historickou školu a dělat třeba v archivu, něco zpracovávat. To mě vždycky bavilo. Dějepis mám prostě hodně ráda. Baví mě do hodin připravovat i různé aktivity a číst si historické události. Občanka nikdy nebyla můj oblíbený předmět, především na „vejšce“, protože tam to bylo fakt hrozný, už jenom ta filozofie. Ale musím přiznat, že si k ní díky studentům nacházím v poslední době lepší cestu. Zdá se mi, že studenti na ni líp reagují a snažím se nacházet nějaké zajímavosti, nebo oni je říkají mně. Dřív jsem ji fakt neměla ráda. Ale teď si myslím, že se to zlepšilo, začíná mě víc bavit. Je zde mnoho témat, které využiju v běžném životě. Myslím si, že jsem k ní musela dozrát.

Máte v dějepise oblíbené téma, které nejraději učíte?

Nejradši učím pro mnohé neoblíbenou antiku. K řeckým dějinám mám velký vztah. Oblíbené jsou pro mě i francouzské dějiny, především Velká francouzská revoluce. A samozřejmě i české dějiny, období první republiky třeba.

Jak jste zmiňovala antiku nebo francouzské dějiny. Navštívila jste Řecko či Francii?

Určitě. Řecko jsem procestovala celé, i na Krétě jsem byla. Na Krétě jsem navštívila všechny památky, které se tam nacházejí, například palác Knóssos. To mě hodně ovlivnilo. Několikrát jsem byla ve Francii, v Paříži jsem byla třikrát. Pokaždé jsem chtěla navštívit všechny památky a místa spojená s dějinami.

Navštívila jste i jiné cizí země?

 Ano, cestování je moje veliká záliba. Našla jsem si manžela, který také rád objevuje nová místa, možná díky mně. Společně máme proježděnou téměř celou Evropu. Naposledy jsme byli na Kanárských ostrovech, na Tenerife. Dokonce jsme procestovali Čínu, kde jsme strávili tři týdny kousek od Tibetu.

Pocházíte z Orlických hor, jestli se nepletu. Co vás přivedlo přestěhovat se zrovna na Vysočinu?

Asi je to trochu souhra náhod, protože jsme s manželem oba úplně odjinud a hledali jsme kompromis. Ani jeden se nechtěl přestěhovat k tomu druhému. Manžel pochází z Tábora, tam jsem žít nechtěla a jemu se zase nezdály Orlické hory. Hledali jsme kompromis a skončili jsme u Prahy, kde se nám nakonec nelíbilo. V Praze se nám to zdálo hodně chaotický, zrychlená doba a zbohatlíci. Takže jsme si říkali, že bychom chtěli někde do přírody a moc se nám právě líbilo Nové Město na Moravě, to sportovní vyžití. Nakonec jsme se rozhodli, že se přestěhujeme sem. 

Jako rodačka z Orlických hor máte nějaké oblíbené místo, které byste doporučila turistům navštívit?

Samozřejmě. Já jsem spíš z podhůří Orlických hor, hodně se mi líbí Zemská brána. Jedná se o přírodní památku, kde teče Divoká Orlice. Je zde postaven obrovský most a chodí se mezi skalami. Ve skalách žil loupežník Ledříček, který údajně kradl bohatým a dával chudým.

Karolína Mičková