Na německých školách bych čekala mnohem vyšší úroveň

Mgr. Lenka Havlíková, pedagožka vyučující češtinu a němčinu na Biskupském gymnáziu, se rozhovořila o tom, co jí dalo studium na vysoké škole v Českých Budějovicích. Také absolvuje stáže v zahraničí. Školství v Německu je prý srovnatelné s tím u nás a její představa našeho ideálního školství je založena na menším počtu žáků ve třídě, což podle ní v aktuálním školství chybí.

Již delší dobu o vás vím, že jste měla stáže v Německu, absolvovala jste ještě nějaké jiné stáže někde v zahraničí?

Učím němčinu, takže když jsem mohla na delší dobu vycestovat, využívala jsem nabídky z Německa nebo Rakouska.

 

Jak často na stáže jezdíte? 

To je strašně rozdílný, někdy se konají každý rok a někdy pak je třeba 2-3letá pauza.

 

Kdy jste měla poslední stáž? 

V letošním školním roce jsem byla 14 dní na jedné odborné škole v bavorském městě Aschaffenburg.

 

A máte nějaké známé nebo přátele v zahraničí? 

Díky těmto výjezdům jsem si udělala hodně přátel, takže můžu říct, kde jsem se ocitla, tak tam jsem si někoho našla (směje se). Mám jednu známou v Heidelbergu, jednoho dobrého známého v Mnichově, a i v tom Aschaffenburgu jsem si nakonec udělala dva skvělé učitele za svoje kamarády. A abych nezapomněla – v Hamburgu mám taky velice dobrou kamarádku.

 

Nechtěla jste se někdy do Německa přestěhovat? 

Ne, to mě nikdy nenapadlo. Mohla bych tam možná krátkodobě pracovat, ale bydlet natrvalo určitě ne. 

 

V čem je podle vás život obyčejných Němců lepší nebo horší? 

Němci jsou velice sebevědomí a jsou přesvědčení, že jsou skvělí, a mají na to asi právo. Jsou prostě ekonomicky na tom mnohem lépe než kterákoli jiná sousední země, i když ten jednotlivec, s kterým jednáte, se o to vůbec nezasloužil. Ale jinak obyčejný život obyčejného člověka mi přijde úplně stejný jako ten náš.

 

 A třeba rozdíly ve školství? 

Ve školství? No, vždycky jsem čekala v německých školách mnohem lepší úroveň, než je ta naše česká, ale mám pocit, že jsme na tom stejně, ne-li ještě lépe. Co se týká kázně našich studentů, pracovní morálky a vůbec chování našich studentů, mám pocit, že ti naši jsou lepší než ti němečtí. 

 

A kvalita vzdělání je lepší než naše? 

Nedokážu odhadnout. Studenti (líní i ti pracovití), cíle vzdělávání a metody výuky jsou naprosto stejné jako u nás. A co se týká techniky, tak jsou na tom leckdy hůř než my v České republice. Myslím si, že jsme zbytečně skromní a přesvědčení o tom, že v zahraničí je to vždycky lepší, ale nemusí to být pravda.

 

A když bych se vrátil zpátky k tomu školství, tak co byste třeba změnila ve výuce na středních školách? Co není z pohledu učitele zcela ideální? 

Já bych určitě snížila počty studentů ve třídách, kdyby to šlo. Individuální práce s patnácti studenty – to by byla paráda ve srovnání s těmi třiceti ve třídách. Myslím, že našemu školství chybí právě onen individuální přístup.

 

A zvažovala jste třeba jinou vysokou školu, nebo jste věděla, kam budete chtít jít po gymnáziu? 

Já jsem vždycky chtěla pracovat s dětmi a bylo mi v podstatě jedno kde, a tak nějak jsem ve svých plánech postupovala. Nejdříve jsem chtěla učit v mateřské školce, později jsem si uměla představit, jak učím na základce, a poté jsem chtěla učit na střední škole. A to poslední se mi podařilo v podstatě hned po absolvování fakulty.

 

Jaké pro vás bylo studium na vysoké škole? Vzpomínáte na to období dobře, nebo špatně? Spousta lidí to brala jenom jako samé učení. 

Tak to já určitě ne. Já myslím, že pobyt na vysoké škole byl vyvážený, že tam bylo jak studium, tak i volnočasové aktivity a já jsem si to strašně užívala. Měla jsem štěstí na spolubydlící na kolejích, s kterými jsme se hodně nasmáli. Měla jsem štěstí na všechny brigády, které jsem během studia musela absolvovat, nebo spíš chtěla absolvovat, abych si přivydělala. A měla jsem štěstí na všechny možné praxe. Jako studenti jsme mohli studovat třeba půl roku v Brandenburgu v Německu a tam jsme kromě studia pracovali i cestovali. Tam jsem se asi nejvíc v němčině zdokonalila. Skládali jsme totiž všechny zkoušky z literatury, psychologie i ekonomie v němčině. Jinak jsem si užívala toho správného studentského života. My jsme měli dobré učitele, já na ně taky s láskou vzpomínám. Myslím, že tam od druhého ročníku panovala spíš taková rodinná atmosféra než klasický odstup vysokoškolského profesora od toho obyčejného studenta.

Lukáš Drdla