Tři pohledy na svobodu
Třicet let svobody. Třicet let, kterých si každá ze současných generací váží jinak. Diametrálně odlišně totiž prožila dobu, v níž možnost svobodného projevu či svobodných voleb nebyla samozřejmostí. K významnému výročí Sametové revoluce jsme oslovili tři různé osobnosti Biskupského gymnázia, jež před rokem 1989 měly zcela odlišné starosti. Paní učitelka Fejtová byla krátce po studiích na mateřské dovolené, pan učitel Jelínek už byl při smyslech, za to současný oktaván Adam o nich ještě ani nepřemýšlel. Svoboda mu dnes přijde naprosto normální, nic jiného totiž nezažil.
1) Fejtová: Je těžké svobodu nabýt, ale lehké ji ztratit
Rozhovor s učitelkou Hanou Fejtovou
Co se vám vybaví jako první při slovech sametová revoluce?
Já mám sametovou revoluci spojenou s jednou velkou a výraznou osobností, a to je Václav Havel. Vždy se mi totiž vybaví jeho osobnost i to jeho ráčkování a příjemné charisma, kterým na mne působil.
Jak vzpomínáte na období komunismu?
V době komunismu jsem byla mladou dívkou, jestli to takhle můžu říci. Spíš až zpětně si uvědomuji, v jaké nesvobodě jsem žila, jak se mnou bylo manipulováno a co všechno jsem nemohla, v čem jsem byla omezována. Hlavně jsem to vnímala na střední škole, jelikož jsem chtěla vykonávat učitelské povolání, takže jsem musela dodržovat určitou formu a metodické postupy. Měla jsem daná témata, která jsem musela naplňovat.
Jak jste se vlastně dozvěděla o chystané demonstraci?
Ono těch demonstrací bylo samozřejmě víc, ty nejhlavnější jsem sledovala z televizní obrazovky. Jelikož jsem neposlouchala například Svobodnou Evropu, tak jsem se o průběhu těch demonstrací dozvídala jenom díky tomu málu, co ze začátku proniklo Československou televizí. O demonstracích zde ve Žďáře jsem ovšem věděla.
Když jsme se domlouvaly na termínu tohohle rozhovoru, říkala jste nám, že jste zrovna byla na mateřské dovolené. Na Albertově, nebo jiném protestu jste tedy hádám nebyla?
V Praze jsem nebyla určitě, ale zúčastnila jsem se protestu tady ve Žďáře. Moje maminka totiž přišla hlídat a já jsem vyrazila bez kočárku a bez dětí do ulic. Do Prahy jsem se dostala až po hlavních demonstracích, protože jsem v Praze měla promoci. Procházela jsem Národní třídou a kolem Národního divadla a vstřebávala jsem atmosféru ulic, kde se odehrávaly ty nejvíce tragické události. Všude byly svíčky a pokládané květiny, hlavně v tom místě, kde došlo ke střetu studentů s policií.
A co vaši známí či přátelé? Vyprávěli vám nějaké historky?
Mám mladšího bratra, který zrovna studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze a byl v pohotovostním výboru vysokoškoláků, takže hlavně on vykládal, co všechno musí dělat. Měla jsem o něj tenkrát velký strach, protože to bylo dost nebezpečné. S veselými historkami se moje vzpomínky tedy moc nepojí.
Jaké bylo vaše povolání před mateřskou? Učila jste již někde?
Byla jsem studentkou na vysoké škole. Jsem vlastně mezi těmi posledními studenty, kteří na vysoké vykonávali zkoušku z Marxismu-Leninismu. Studenti, co přišli po nás, tuto zkoušku už nedělali.Pro spoustu lidí znamená sametová revoluce hlavně svobodu.
Co znamená svoboda pro vás?
Svoboda pro mě znamená stanovení a dodržování jasných pravidel, která jsou důležitá pro to, abych se mohla svobodně pohybovat, vyjadřovat, cestovat a mít dobré vztahy s ostatními lidmi.
Je ještě něco, co byste chtěla sdělit studentům ohledně tohoto tématu?
Říká se takové klišé: Je těžké svobodu nabýt, ale lehké ji ztratit. Hodně studentů naříká na to, že musí chodit do školy, že se musí učit. A já si myslím, že jim chybí to vědomí toho, že to je právě pro tu svobodu. Pro to, aby mohli žít ve svobodě a v demokracii, aby se mohli svobodně vyjadřovat, aby mohli sdílet své názory. Takže vzdělání a vzdělávání by jim mělo být k prospěchu a mělo by jim sloužit. Ne, aby pořád jen naříkali…
JOHANA JURAČKOVÁ, NATÁLIE RÖHRICHOVÁ
2) Jelínek: Svět se nám měnil před očima
Rozhovor s učitelem Jaroslavem Jelínkem
Co se vám vybaví, když se řekne Sametová revoluce?
Tenkrát mi bylo jen 10 let, ale tu atmosféru jsem vnímal a velmi dobře si na ni vzpomínám. Bylo to, jako by se vám během několika týdnů měnil před očima svět, který jste do té doby znali. Měnil se k lepšímu. Byl najednou otevřenější a svobodnější.
Jak vzpomínáte na dobu před revolucí?
Člověk si musel dávat pozor, co povídal. Něco jiného se říkalo doma a ve škole. To vnímalo i malé dítě.
Jak se to období, kdy už to vypadalo, že se bude něco dít, u vás prožívalo?
Tady se zas moc tolik toho nedělo. Spíš jsme získávali informace z televizního vysílání. Bylo zajímavé pozorovat, jak se to vysílání postupně mění. Televize začínala přecházet od takového opatrného přístupu k přímým přenosům. Vybavuji si, jak jsme o tom doma mluvili a jak mi rodiče vysvětlovali, co se děje. I díky diskuzím před televizí jsem postupně začal chápat, o co jde.
Byly nějaké demonstrace i ve Žďáře?
Nějaké demonstrace zde byly, vybavuji si, že když jsem stál na autobusové zastávce, najednou zastavilo auto a vylezli z něj nějací muži a začali vyvěšovat plakáty. Ale na venkově se nedělo vůbec nic. U nás, v malé vesnici s 250 obyvateli, jsme ty změny opravdu vnímali hlavně u televizní obrazovky.
Co pro vás znamená svoboda?
Nemuset se přetvařovat.
Chtěl byste něco sdělit studentům v souvislosti s tímto tématem?
Zajímejte se o to, co bylo, važte si toho, co je, a až jednou budete ovlivňovat to, co bude, tak to dělejte zodpovědně.
ANEŽKA BERANOVÁ, SOFIE HOROVÁ
3) Helcl: Když šlápneme vedle, můžeme o svobodu přijít
Rozhovor se studentem oktávy Adamem Helclem
Účastnili se tví rodiče demonstrací?
Ano. V té době chodili ještě na střední, chystali se na vysokou školu. Jela s nimi i moje babička s dědou a mí praprarodiče. Společně se snažili podporovat pád tehdejšího režimu.
Co plánuješ do budoucna?
Uvažuji o studiu fyzioterapie, jelikož s tímto oborem mám toho dost společného a v poslední době jsem se o to dost zajímal. Také jsem zvažoval něco s jazyky, protože mi docela jdou a asi by mě to i bavilo. Rád bych studoval v zahraničí, ale mám trochu strach z toho neznáma, když to však někoho baví, bylo by určitě dobré to zkusit. Osobně si však myslím, že i české univerzity jsou relativně dobré a dostupné, školné není tak nákladné jako v cizině.
Co pro tebe znamená svoboda?
Svoboda pro mě znamená to, že můžeme volně vyjadřovat svůj názor a v určité míře si dělat co chceme, ovšem pokud to není v rozporu se zákonem. Ale nejde to tak, aby si každý dělal jenom to, co chtěl, i když se to dnes také děje. Nefungovalo by to a panovala by po světě anarchie. Demokracie jako taková by určitě nefungovala.
Myslíš že je lehké o ni přijít?
O svobodu je určitě lehké přijít rychle. Dnes a denně o ní lidé přicházejí. Ať už jde o jednotlivce nebo celé skupiny. U nás se to také může stát, když šlápneme vedle.
Co myslíš, že bys tehdy dělal? Co bys před rokem 1989 studoval?
Upřímně? Netuším. Teď si můžeme dělat, co prakticky chceme. Sice stejně máme problém se rozhodnout, ale máme na výběr. Tehdy bych se asi vydal ve stopách svých rodičů a připravoval se na práva.
KATEŘINA SOCHOROVÁ, SABINA BALÁŽOVÁ